Downloads

Press Domo 5-2010 PDF, 246 kb   download  
 
 

Schránka (0)

 
 
 

Lepidla na parkety z pohledu aplikace a ekologie

Lepidla na parkety je možné podle látkového složení shrnout do pěti různých skupin. Ucelenou informaci o aplikačních vlastnostech lepidel na parkety, jejcih dělení a vývojové trendy prezentoval ve své práci Dr. Norbert Arnold, vedoucí technického servisu Uzin Utz AG..."více informací".

Dr. Norbert Arnold, vedoucí technického servisu Uzin Utz AG

Lepidla na parkety
z pohledu aplikačních vlastností a ekologie

Článek o aplikačních vlastnostech lepidel na parkety, jejich dělení, trendu směřujícímu od produktů rozpouštědlových k materiálům zcela ekologickým připravil dr. Norbert Arnold, vedoucí technického servisu Uzin Utz AG. Jeho poznatky se týkají především německého trhu, ale jistě mají co říci i nám.

Parketové podlahoviny jsou právem považovány za krytiny velmi kvalitní. Na základě toho uživatel očekává, že budou všemi svými vlastnostmi vyhovovat nejvyšším standardům. Je pro něj proto překvapením, že právě v této oblasti jsou ještě ve značné míře používány produkty s obsahem rozpouštědel považované za nebezpečné.

Výsledkem jsou opakující se dotazy realizačních firem i jejich zákazníků, které kladou výrobcům lepidel a které se týkají nezávadnosti jejich produktů.

Trend se naštěstí odklání od produktů s obsahem rozpouštědel, takže se objem takovýchto lepidel na parkety, prodaných například v Německu, v minulých 4–5 letech snížil o více než polovinu. Jejich podíl na trhu ve výši 25–30 % je však stále ještě zbytečně vysoký (viz tabulka 1). V poslední době někteří prodejci oznámili, že produkty obsahující rozpouštědla vyškrtnou kompletně ze svého sortimentu. Zostřující se zákonné podmínky pak povedou k dalšímu poklesu prodávaného objemu. V důsledku setrvačnosti trhu však budou lepidla obsahující rozpouštědla hrát ještě řadu let citelnou roli.

Smysl tohoto příspěvku je posoudit možné alternativy a v souvislosti s tím urychlit trend upouštění od používání rozpouštědel.

Skupiny lepidel na parkety

Lepidla na parkety je možné shrnout do pěti různých skupin podle látkového složení. Jejich odpovídající tržní význam je patrný z tabulky 2.

V praxi jsou jednotlivé skupiny produktů posuzovány často paušálně a následkem toho málo výstižně. Z důvodu větší transparentnosti budou v tomto příspěvku různé skupiny produktů posuzovány ze dvou odlišných perspektiv: Na jedné straně z pohledu realizační firmy a na straně druhé z pohledu uživatele. Díky této diferenciaci lze jejich účinky posuzovat výstižněji, což vcelku usnadňuje jejich hodnocení.

Disperzní a prášková lepidla

Disperzní lepidla se skládají z nereaktivních plastových jemných částic disperzí, minerálních plniv a vody. Nejedná se o nebezpečné látky a jsou při používání nezávadné. Podle aktuální TRGS 610 (Technická pravidla pro nebezpečné látky) nahrazují tyto produkty lepidla s obsahem rozpouštědel, ale pouze pokud je to z technického hlediska možné. Z důvodu jejich obsahu vody jsou disperzní lepidla vhodná pouze pro parkety odolné vůči bobtnání, jako jsou mozaikové nebo dvouvrstvé parkety. V praxi proto mohou být používány jako náhradní látky za lepidla s obsahem rozpouštědel pouze minimálně. Přes kontinuální vývoj, který v oblasti disperzních lepidel probíhá, se nerýsuje žádná výrazná změna. V dohledné době se nebudou moci etablovat jako plnohodnotná náhrada lepidel s obsahem rozpouštědel.

Tato lepidla jsou zcela bezpečná a neexistují žádná známá omezení.

Prášková lepidla se skládají z disperzního prášku, minerálních přísad a cementu nebo sádry jako plniva, které váže vodu. Jedná se o v zásadě disperzní lepidla, která se míchají na stavbě. Přidáním reaktivního cementu nebo sádry je při tuhnutí lepidla chemicky vázána voda, nutná pro míchání a zpracování. Ve srovnání s čistě disperzními lepidly je tak parketová podlahovina zatěžována výrazně menším množstvím vody. Díky tomu je jejich použitelnost výrazně rozšířena. Množství cementu je tak malé, že tyto produkty nejsou ani nebezpečnými látkami, ani nepodléhají povinnosti označování. Z praktického hlediska nepředstavují pro zpracovatele žádné nebezpečí.

Jsou na stavbě připravovány k použití smícháním prášku s předepsaným množstvím vody. Přestože produkty, které se míchají s použitím vody, nejsou obvykle zařazovány mezi dvousložkové systémy, mnozí zpracovatelé je za dvousložkové považují, a to se všemi jejich nevýhodami, jako je např. nesprávný poměr při míchání nebo omezená doba zpracovatelnosti. To omezuje jejich používání na malý okruh „zarytých příznivců“.

Protože sádra, popř. cement, při tuhnutí kompletně zreagují, jsou prášková lepidla pro uživatele srovnatelná s disperzními lepidly: Neexistují žádná známá omezení.

Hybridní lepidla

Hybridní lepidla jsou také označována jako lepidla MS, MSP nebo STP a jsou vždy jednosložková. Jejich historie představuje totální úspěch v oblasti lepidel na parkety (viz tabulka 3). Přestože byly před pěti lety ještě okrajovým produktem, tvoří v současnosti v rámci lepidel na parkety největší skupinu. Jejich pojivo sestává z polymerové struktury se zabudovanými reaktivními skupinami silanů.

Potenciál ohrožení těmito skupinami silanů je tak nepatrný, že jsou produkty pro uživatele nezávadné. Proto nejsou zařazeny jako nebezpečné látky a žádným způsobem zpracovatele neomezují. Od roku 2008 jsou také zařazeny jako náhradní produkty za lepidla s rozpouštědly podle TRGS 610. Hybridní lepidla jsou používána převážně pro elastomerní lepení. Jsou použitelná všestranně, ale nikoli univerzálně. Vytvrzují spolehlivě s všudypřítomnou (zbytkovou) vlhkostí. Ve fázi vytvrzování přitom uvolňují metanol. Jeho množství je však prokazatelně tak nepatrné, že je z hlediska bezpečnosti práce a ochrany životního prostředí považováno za nezávadné – většina uživatelů o tomto efektu ani neví. Díky vysoké reaktivitě hybridních lepidel je tvorba metanolu velmi rychle ukončena, následkem čehož dosahují tyto produkty namnoze klasifikace EMICODE EC 1 (velmi nepatrné emise), a jsou tak i z hlediska uživatelů zcela nezávadné.

Jednosložková polyuretanová lepidla (1K-PUR)

Jednosložková PUR lepidla jsou používána převážně pro elastomerní lepení. Jsou využitelná všestranně, ale nikoli univerzálně. O vhodném použití produktů musí v konečné fázi rozhodnout parketář po konzultaci s výrobcem lepidla. Jednosložková PUR lepidla jsou svou strukturou podobná lepidlům hybridním. Namísto reaktivních skupin silanů obsahují skupiny izokyanátů. To jsou z chemického hlediska vysoce reaktivní substance, které podléhají vyhlášce o nebezpečných látkách a jsou odpovídajícím způsobem označeny. Deklarace těchto produktů závisí na jejich obsahu izokyanátů. Skupina zahrnuje jak lepidla nepodléhající povinnosti značení, tak lepidla s povinným označením. U produktů bez povinného označení neexistuje akutní ohrožení zpracovatele. Při použití těch s povinným označením je nutno respektovat opatření pro bezpečnost práce příslušného GISCODE. Pro uživatele platí: Žádný potenciál ohrožení.

Dvousložková polyuretanová lepidla (2K-PUR)

V této skupině se nacházejí produkty vhodné prakticky pro jakékoli použití a druhy dřeva. Míchají se na stavbě z obou složek – polyolu (složka A) a izokyanátu (složka B). Ve srovnání s jednosložkovými produkty je míchání považováno za dodatečnou pracovní operaci; málo zkušení pracovníci se při něm mohou dopouštět chyb. Pokud je proces vytvrzování při míchání jednou iniciován, nelze jej již zastavit. Protože to má za následek časové omezení pracovních operací, je na stavbě bezpodmínečně nutné zavedení plánovaného postupu. Dvousložková PUR lepidla jsou proto produkty pro profesionály. Složka A, resp. polyol, je zcela neškodná, avšak složka B, tedy izokyanát, je vysoce reaktivní. Vede to k tomu, že na jedné straně spolehlivě a rychle reaguje se složkou polyolu, na straně druhé však může reagovat také s jinými přítomnými reaktivními látkami. Rychle reaguje při kontaktu s kůží, což může mít za následek podráždění a jiná poškození. Samozřejmostí by proto měla být odpovídající bezpečnostní opatření. Na stavbě bohužel opakovaně dochází k zanedbávání bezpečnostních opatření. Pro uživatele platí údaje, uvedené u jednosložkových PUR lepidel: Žádný potenciál ohrožení.

Lepidla obsahující rozpouštědla

Produkty s obsahem rozpouštědel měly v roce 2008 ještě podíl na trhu ve výši 25 %. Lze je jednoduše zpracovávat, oblast použití je rozsáhlá a jsou kromě toho levná. Obsah rozpouštědel omezuje uživatele dvojím způsobem: Rozpouštědla jednak škodí zdraví a jsou kromě toho hořlavá se všemi důsledky, až po nebezpečí výbuchu.

Nejnovější vývoj této skupiny byl zaměřen na lepidla, která zaručují z důvodu kombinace druhu a množství rozpouštědla, popř. přísad, dodržení stávajících mezních hodnot při všech stavebních podmínkách. Zjednodušují tak citelně opatření pro zajištění bezpečnosti práce a jsou registrována s GISCODE S0,5. Jejich tržní podíl zůstal omezený, jeden z výrobců dokonce tuto řadu produktů v rámci nahrazování rozpouštědel zcela vyřadil ze svého sortimentu. Nezávisle na tomto vývoji smějí být podle TRGS 610 lepidla obsahující rozpouštědla používána pouze na místech, na kterých je to z technického hlediska nutné. U objemů, které se v současné době ještě používají, je však nutno vycházet z toho, že předpis je vykládán spíše jako přání – protože podle stavu techniky existují pro všechny aplikace alternativní produkty. Četní výrobci lepidel to dokumentují také jako přání ve formě písemného doporučení pro použití. Uvedená omezení nejsou zřejmě samotnými zpracovateli považována za příliš závažná, jinak lze stěží vysvětlit jejich nerozvážnost při manipulaci s těmito produkty. Pro uživatele podlahy je situace zcela jiná: Produkty obsahující rozpouštědla jsou všeobecně posuzovány velmi kriticky a jsou zpravidla konečnými spotřebiteli odmítány – pokud byl s jejich použitím seznámen. V mnoha případech jsou produkty s obsahem rozpouštědel používány bez souhlasu uživatele. Pokud jsou na základě analýzy místnosti rozpouštědla dodatečně zjištěna, není téměř možné se vyhnout extrémně nákladnému rozebrání podlahoviny. Lepidla na parkety s obsahem rozpouštědel již nevyhovují současným požadavkům. I když jsou lepidla S0,5 skutečně méně nebezpečná než obvyklé produkty, dochází při jejich použití minimálně ke znejistění konečného zákazníka, což v důsledku dělá špatnou reklamu všem lepidlům na parkety. Zpracovatelé je však budou zřejmě i nadále do určité míry akceptovat. Dá se ovšem očekávat, že produkty s obsahem rozpouštědel na jedné straně díky dostatečné dostupnosti technicky srovnatelných náhradních produktů (hybridní lepidla s GISCODE RS10) a na straně druhé díky očekávatelným omezujícím úpravám v rámci EU, jako například směrnice Decopaint, za několik let zcela zmizí z trhu.

Souhrnné hodnocení

Nejsnadněji se provádí hodnocení lepidel s obsahem rozpouštědel: Neakceptovatelné! Pokud to však budou zákonné rámcové podmínky ještě připouštět, budou nadále představovat podíl na trhu stojící za zmínku. Ve značném rozsahu se budou nadále používat u obtížných způsobů lepení dvousložková PUR lepidla. Protože se jedná o průmyslové použití, je rizikový potenciál díky profesionální manipulaci s těmito látkami spíše minimální. Hybridní lepidla budou nadále získávat další podíly na trhu, zejména na úkor lepidel s obsahem rozpouštědel.

Všechny typy lepidel s reaktivními pryskyřicemi dosahují často klasifikace „velmi nepatrné emise EC 1“ podle EMICODE. Nepředstavují proto žádné ohrožení nebo omezení pro uživatele. Přesto na těchto produktech ulpívá pro některé kritické spotřebitele určitá skvrna: Chemické produkty jsou pro tuto skupinu uživatelů zásadně podezřelé; nedaří se je vždy oslovit ani hybridními lepidly, v současné době doporučovanými jako náhradní za produkty s obsahem rozpouštědel podle TRGS 610.

Disperzní a prášková lepidla lze z hledisek bezpečnosti práce a ochrany životního prostředí hodnotit jako přesvědčivě pozitivní. Pokud to zamýšlená oblast použití z technického hlediska umožňuje, jedná se o produkty na prvním místě.

Zastánci „tvrdé ekologické linie“ však neakceptují ani tyto dvě poslední skupiny produktů bez výhrad. Vyvstává ovšem otázka, zda tato nadměrně kritická klientela vůbec připadá v úvahu jako cílová skupina pro vysoce kvalitní řemeslné práce.

Z pohledu zpracovatelů i uživatelů jsou v současné době pro všechny způsoby lepení parket k dispozici bezproblémové produkty. Platí i nadále, že je nutno pokračovat v přesvědčování z hlediska používání lepidel bez obsahu rozpouštědel. Lze tak hned na začátku zamezit diskuzím, které diskreditují v podstatě nezávadné produkty.

Dr. Norbert Arnold, Uzin Utz AG

Slovníček

Disperze: Částice umělé pryskyřice, jemně rozptýlené ve vodě. Dispergační prostředky brání tomu, aby se usazovala umělá pryskyřice, která je vlastně ve vodě nerozpustná. Při schnutí se částice shlukují jako kompaktní hmota; tento proces se označuje jako tvorba disperzního filmu.

GISCODE: (Informační systém o nebezpečných látkách Sdružení stavebních profesí) Tento kód popisuje druh předběžného nátěru s disperzí lepidla (D), reaktivní pryskyřice (R) nebo vysoký obsah rozpouštědel (S). Z toho vyplývají pevná zadání pro manipulaci s těmito produkty.

Hybridní: Pojem je odvozen z latinského výrazu Hybrida = míšenec. Hybridní lepidla se skládají podobně jako jednosložkové polyuretany z reaktivního prepolymeru; skupiny izokyanátů jsou přitom nahrazeny méně kritickými skupinami silanů. Jedná se přitom zhruba o smíšený produkt PUR a silikonu.

Izokyanát: Chemická sloučenina, která obsahuje velmi reaktivní skupinu izokyanátů (-NCO). Její vysoká reaktivita zajišťuje u stavebních produktů spolehlivé účinky. Současně představuje ohrožení pro uživatele. V závislosti na množství a způsobu použití je nutno dodržovat různá bezpečnostní opatření.

Umělé pryskyřice: Syntetické produkty vyrobené reakcí polymerů. Při vhodné volbě látek účinkují jako lepidla. Umělé pryskyřice jsou základem pro disperzní lepidla a lepidla s obsahem rozpouštědel. Často se však používá výraz lepidlo s „umělou pryskyřicí“ se stejným významem jako lepidlo s obsahem rozpouštědel.

Rozpouštědla: Kapaliny, které slouží k rozpouštění nebo rozmíchávání pevných nebo pastózních látek. Tyto produkty vysychají při odpařování rozpouštědla. V podstatě je i voda rozpouštědlo, obvykle se však do této skupiny nezahrnuje. Tím, že jsou rozpouštědla vždy hořlavá, škodlivá pro zdraví nebo životní prostředí, je jejich používání v zásadě nevýhodné (přičemž se mohou vyskytovat výrazné rozdíly potenciálu ohrožení).

Polyol: „poly“ znamená mnoho a „ol“ alkohol. Polyoly jsou tedy polymery s krátkým řetězcem, u kterých jsou vázány na řetězec skupiny alkoholů (chemicky skupiny OH nebo hydroxylů). S izokyanáty reagují skupiny alkoholů na polyuretan.

Polyuretan (zkratka PUR): Extrémně všestranná skupina umělých hmot, jejichž polymerové řetězce jsou propojeny do sítě prostřednictvím skupin uretanů. Uretanová skupina vzniká přímo při použití při reakci obou výchozích produktů izokyanátu a polyolu. To znamená, že takzvaná dvousložková polyuretanová lepidla nejsou polyuretany ve vlastním slova smyslu, ale pouze jejich výchozími produkty. Jednosložková polyuretanová lepidla vznikají při reakci polyolu s izokyanátem u výrobce. Použitím přebytku izokyanátu, vznikne takzvaný prepolymer, který vykazuje také reaktivní izokyanátové skupiny. Při použití reaguje izokyanát prepolymeru s okolní vlhkostí a lepidlo se vytvrzuje.

Reaktivní pryskyřice: Tekuté nebo pastózní substance, které vytvrzují díky reakci s druhou složkou nebo s okolím (vlhkostí, kyslíkem). Reaktivitu reaktivních pryskyřic mohou spustit také fyziologické efekty, takže při manipulaci s nimi musí být často přijímána opatření pro zajištění bezpečnosti práce. Protějšek tvoří neaktivní a fyziologicky neúčinné umělé pryskyřice.

Silany: Chemicky vysoce reaktivní křemičité sloučeniny, které v přítomnosti vody zreagují na silikonové skupiny. Vznikající silikonové skupiny vytvářejí v lepidle síť – produkt vytvrzuje. Lepidla, obsahující silanové skupiny jsou označována různě (základní vytvrzovací reakce je však vždy stejná): hybridní, MS, MSP, SMP, STP nebo silanová lepidla.

TRGS: „Technická pravidla pro nebezpečné látky“; blíže určují pravidla a předpisy, uvedené ve Vyhlášce o nebezpečných látkách. Vztahují se především k manipulaci s nebezpečnými látkami a jejich uvádění do oběhu. TRGS 610 se vztahuje zejména na předběžné nátěry s velkým obsahem rozpouštědel a lepidla na podlahy.