Chování stěrkovacích hmot v letních měsících

V této informaci bychom chtěli vysvětlit některé důvody jevů, s kterými je čas od času v letních měsících konfrontován každý, kdo stěrkuje jakýkoliv podklad cementovými či anhydritovými stěrkovacími hmotami. Stále znovu se opakuje situace, kdy zpracovatelé stěrek upozorňují, že chování a vlastnosti stěrek neodpovídají údajům, uváděným v technických listech výrobků.

Jednoduše řečeno, že např.:
-stěrka je příliš rychlá, někdy dokonce ztvrdne přímo v míchací nádobě
-nelze ji dobře rozmíchat
-jednotlivé pytle mají různou konzistenci
-stěrka nemá dobrý rozliv, nejde po ploše roztáhnout
-při „ježkování“ se trhá a neslívá a pod.

Při rozmíchání stěrky s vodou dochází k chemické reakci, která je, jako u většiny  chemických reakcí, silně ovlivněna teplotou. Při vývoji stěrkovacích hmot  musí chemici pracovat s tzv.  „standardizovanou“ teplotou, t.j. s určitým předpokladem, jakou teplotu má mít rozmíchaná stěrkovací hmota a na základě této předpokládané „standardizované“ teploty stanoví chemické složení stěrkovací hmoty tak, aby se doba jejího zpracování  pohybovala mezi 20-30 min.  Všichni výrobci stěrkovacích hmot mají zmíněnou  „standardizovanou“ teplotu stanovenou na ca 20 ºC.  Z tohoto důvodu jsou  veškeré údaje, uváděné v technických listech výrobků,  vztaženy k 20 ºC . Dále je nutné vzít v úvahu, že  teplota skutečně rozmíchané stěrkovací hmoty je ovlivněna v okamžiku míchání jen teplotou vlastních komponentů (prášek a voda), ale po ca 3-5 min po rozmíchání i vznikajícím reakčním teplem, které pochopitelně teplotu směsi dále zvyšuje.

Takže  právě teplota je ve shora uvedených  případech rozhodující  faktor měnících se vlastností stěrkovacích hmot.

Vyšší teplota v procesu zpracování stěrkovacích hmot je většinou způsobena:
-nevhodným skladováním na místech s vyšší teplotou, většinou až na stavbách
-ohřátím stěrky při dopravě
-teplejší záměsovou vodou při míchání stěrky

Pro představu uvádíme případ, kdy zpracováváme  stěrku, zahřátou na  30ºC ( důležitější je zde teplota prášku, ca z 80%,   než teplota záměsové vody, ca z 20%). Doba zpracování se nám zkrátí oproti údaji v TL minimálně o 50% (orientační pravidlo:  + 1 ºC =>  –1 ÷ 1,5 min doby zpracování), t.j. na zpracování (míchání, transport na plochu, vylití, roztažení, ježkování) máme k dispozici u většiny stěrek max. 10 min. Pokud  začne, po 3-5 min, působit ve stěrce i reakční teplo (princip autoaktivizace díky velké hmotě-obdobný princip známe při zpracování 2 složkových epoxi nebo polyuretanových materiálů),  doba se ještě zkrátí a mohou nastat i případy, že stěrka ztvrdne přímo v nádobě . Proto  je na místě zdůraznit, že je vhodné stěrku co nejrychleji vylít z nádoby na podklad, kde se rychlost reakce částečně zpomalí.

Také situace, kdy zpracovatel upozorňuje na „rozdílné“  vlastnosti stěrky v jednotlivých pytlích, má většinou logické vysvětlení. Ohřátí stěrky probíhá nejrychleji v pytlích, které jsou nejvíce vystaveny vlivu zvýšené teploty, t.j. zejména u pytlů v horní řadě naskládaných pytlů.

A stěrka z těchto pytlů je logicky výrazně rychlejší v porovnání s ostatními.

Při znalosti současných moderních míchacích center si dovolíme tvrdit, že je prakticky nemožné, aby stěrkovací hmota z jedné výrobní šarže  měla rozdílné vlastnosti.

Další okolností, která může ovlivnit rychlost tuhnutí stěrky, jsou zbytky staršího, dřívěji rozmíchaného materiálu v míchací nádobě. I tento fenomén získává na důležitosti se stoupající teplotou. Zatímco při teplotě 20 ºC  nehraje prakticky žádnou roli, při 25 ºC  je vliv již znatelný a při 30 ºC  ovlivní dobu zpracovatelnosti velmi podstatně. Tento „starší“ materiál zde působí totiž  jako tzv. iniciátor při novém míchání.

Dalším důležitým faktorem, který výrazně ovlivní chování stěrky, je savost podkladu. Pokud stěrkuji  ohřátý, savý, nedostatečně  napenetrovaný podklad, dojde ke skokovému odvedení záměsové vody ze stěrky a tato velmi rychle ztuhne („spálí se“).

Naopak, velikost zrna plniva (zrnitost písku) nemá  praktický žádný vliv na rychlost reakce. Ani v případě, že do stěrky přímícháváte další písek (pro stěrkování v silnějších vrstvách stěrky), rychlost  reakce se prakticky nezmění.
Skutečný vliv z komponentů mají pouze pojiva (cement, sádra) a zrnitost přidávané křídy.

Věříme, že jsem Vám touto informací  vysvětlili  některé příčiny měnících se vlastností stěrkovacích hmot v období s vyššími teplotami a zároveň trochu pomohli vyvarovat se možných pochybení při zpracování stěrkovacích hmot. V případě jakýchkoliv doplňujících dotazů mě můžete zavolat na tel. 602 212 314.

Zpracoval:

Ing. M. Bělohlávek
jednatel UZIN s.r.o.

červenec 2009